Zaručený tip, jak se nastartovat a začít fungovat po probdělé noci

Jasně, mám na mysli noc s nespícím děťátkem :-).

Nálada je veselá. Obě jsme po snídani, převlečené, já mám dokonce umyté, natočené vlasy a jsem hezky nalíčená. S pomocí Viktorky jsem roztřídila hromadu špinavého prádla, vyprala a složila dvě pračky. Uvařila oběd.

Smějeme se jedna na druhou. Viky je v mé blízkosti, a tak dokud se vzdálenost mezi námi neprodlouží na metr, je spokojená. Na to, že jsem téměř celou noc nespala a značnou její část dceru nosila, se cítím výborně. Únava je pochopitelně znát, ale vzhledem k okolnostem funguji a cítím se skvěle.

Vždycky ale dny po probdělých nocích takhle usměvavé nebyly.

Kromě nespokojeného nevrlého děťátka, které vyžaduje samozřejmě o to větší péči, čím méně nechá maminku vyspat, jsem mrzutá, unavená a nešťastná bývala i já. Toužila jsem po spánku a tichu, které nepřicházely. Místo toho jsem v noční košili nosila z posledních sil malého nespokojence a snažila si u toho čistit zuby.

Po několika hodinách se změnilo jen to, že jsem měla větší hlad, byla mi zima z nevyspání a má zlost z pyžamového dne neustále rostla. Kdykoliv jsem dítě odložila, vůbec si nechtělo hrát ani zkoumat svět. Prostě se jen po mě sápalo a pláčem mi dávalo najevo, že se mu rozhodně budu věnovat pořád, a mé již pocuchané nervy drásalo jekotem.

Takovouhle ultranespací noc nám dokáže zařídit úplněk  nebo třeba propukající nemoc. Oblíbené jsou taky noci s rostoucími zoubky :-).

Zjistila jsem, že dcera je velmi citlivá na novoluní. Prý to poslední bylo nějaké silné. Podle druhé bez nadsázky opět téměř celé probdělé noci s tím mohu jen souhlasit. Kromě prvotního nejtvrdšího spánku spala za noc jen několik desítek minut a to ještě výhradně připojená na prso nebo při chůzi v náruči. Při tom si zrovna dvakrát neodpočinu.

Když jsme se dostaly do stavu, že jsem při chození po ložnici s malou v náruči únavou narážela do zdi, tak jsem ji radši položila do postýlky, že to už nejde. Tohle začalo být pro ni nebezpečné. Fakt se teď musí snažit spinkat sama… No jekot to byl strašný…

Po pravdě já už byla v takovém stavu, že jsem si lehla s přesvědčením, že zaspím i ten křik u svého ucha. Což se po nějaké době ukázalo jako nereálné. Takže zase kojit. Jestli bude chtít. Doufám. U toho aspoň můžu ležet.

Dobíjím se pod horkou sprchou. Načerpám energii z teplé vody a zakončím to ledovou sprškou. Ta mi v těle rozproudí krev a nakopne mě. Můžu fungovat. Říkám tomu můj malý wellness a výborně mi funguje jako akutní energetická vzpruha.

Tenhle postup mi zajistí, že v sobě zmobilizuju sílu a dokážu se o sebe a děti celý den starat. To, že zůstávám i v těchto těžkých chvílích vnitřně šťastná a v pohodě, je způsobeno dalším dlouhodobě dodržovaným fíglem. Není to náhoda, stojí to na pevných základech. Více si o tomto principu můžete přečíst zde.